čtvrtek 19. prosince 2013

Lunaria

2. Kapitola
  Z pohledu Lagoony

  Lagoona dorazila do svého pokoje se slzami v očích a ani si nevšimla svého o 5 sekund mladšího dvojčete Leily. Lagoona se rychle zkutálela na postel a propukla v pláč. Leila vylezla ze své hydrostanice a posadila se k Lagooně. ,, Co se děje? Umřel snad někdo?'', snažila se vtipkovat Leila ale moc se vtip nepovedl. Jindy by se Lagoona zasmála ale dnes s chroptěním v hlase řekla, ,, Vrátila se...ona je zpátky.'', zachroptěla bezmocně Lagoona.
  Když se Lagoona uklidnila, Leila se opatrně začla vyptávat:,, Nejsou to jen stíny. Určitě ses spletla. Nemohla se vrátit. A i kdyby, co by se stalo?''. ,, Twyla říkala že je něco ve stínu. To samé potvrdila Debii a Wyndovna. Stala by se to co minule,'' odpověděla Lagoona. ,, Není zlá, je to moje a tvoje sestra. Naše dvojče.'' ,, Je prokletá. Málem zabila Frankie. Stále to nechápeš?''
  Hádku ukončila až mamka volající z kuchyně: ,, Leilo Ann a Lagoono Bluová, přestaňte po sobê štěkat a okamžitě příjďte na večeři.'' Laila už rychle pospýchala s kručícím břichem, ale Lagoona se šourala. Když se konečně došourala a posadila se. Jejich otec, Poseidon, se okamžitě ptal na klasické otázky typu, jak bylo ve škole, když si všimnul Lagoonina zkleslélo obličeje začal se vyptávat:,, Vypadáš jako kdyby ti unikli mořští koníci,'' zvolal svým pronikavým hlasem. Leila se uchychtla a spustila: No víš tati...''. Ani větu nedořekla a Lagoona ji rychle kopla do nohy. ,,Au... hej. No víš Lagoona dnes měla...perný den. Víš,'' řekla Leila rychle vymyslenou větu ale bylo jasné že ji to nikdo nevěřil. ,, A dost, vím že  některé věci je lepší utajit ale tohle prostě nezakecáte dámy,'' pronesl klidně.,, No vrátila se... však víme kdo. Jejda,'' prokecla Leila. ,, Leilo.'' ,, Lagoono přestaň. Nemohla uniknout. Není to možné.'', zamyslel se Poseidon.,, Už zranila Frankie. Je kvůli ní v nemocnici. Nemám náladu odcházím.'' ,, Lagoono Bluová. Mladá dámo, tady se chováme jinak.'', zařval Poseidon. ,, Slyšíš, volá tě otec.'' , rozhněvaně volala máma.
  To už ale Lagoona neslyšela. Přiběhla do pokoje opět s pláčem. Lehla si na postel a v mžiku usnula.

1 komentář: